Obec Divec

oficiální webové stránky obce

O naší obci

Obec Divec na Google mapáchObec Divec leží cca 2 km severovýchodním směrem od východočeské metropole Hradce Králové. Počtem obyvatel (227) tak i rozlohou svého katastru (350 ha) patří mezi menší obce Královéhradeckého kraje.

Obec leží v přírodním klínu lesních revírů Spáleník/Dehetník a Ouliště. Na severu se Divce dotýká potok, který pramení u Horního Černilova a ústí u Ruseku do Skalického potoka. Půdy katastru jsou těžké, jílovité a deštivé počasí nepříznivě ovlivňuje jejich hektarové výnosy, proto byla pole převážně odvodněna. Pod Spáleným kopcem vyvěral silný pramen, který v suchých letech zásoboval obec pitnou vodou. (Dnes již historie, pramen je velmi slabý, je u něj studánka a křížek.) Při č.p. 29 roste staletá lípa vyžadující ochranu státu.


Úvod do dějin

Objev sídelní jámy pod Spáleným kopcem přispěl ke zjištění předhistorického sídliště. Nalezla se zde keramika, z jejichž střepů byly vykonstruovány tři nádoby, a vrtaný kamenný sekyromlat.Nejstarší písemná zpráva o Divci se uchovala z počátku 14. století z doby působení české královny - vdovy Elišky Rejčky v Hradci Králové, která vedla mimo jiné i inkviziční procesy proti kacířům z Černilova, Divce, Librantic a Dobrušky (viz edice Germanie Historica - pramen k české inkvizici ze 14.století. , informace poprvé zveřejněná v materiálu k 777 letům města Hradec Králové). Další zpráva je datována rokem 1417, kdy vesnice byla rozdělena mezi dva majitele, Hynka z Červené Lhoty a Opatovický klášter. Že oba páni nežili ve shodě, prozrazuje soudní zápis z tohoto roku, kdy se o svá práva přeli.

Část držel Hynek z Červené Lhoty, část opatovický klášter. Že oba páni nežili ve shodě, prozrazuje soudní zápis z tohoto roku, kdy se o svá práva přeli.

V polovině 15. století patřil Divec Petrovi z Adršpachu a v roce 1500 se stal panstvím smiřických, když jej koupil Mikoláš Trčka z Lípy.

Od poloviny 16. století náležela vesnice Alšovi Rodovskému z Hustířan. Po něm se na vsi vystřídali Hrušovští z Hrušova, Mikuláš Bořek Dohalský, Zikmund Mladota ze Solopisk a v roce 1624 ji držel Jan Hamza ze Zábědovic, načež v roce 1631 přešla do vlastnictví Adama Erdmana Trčky z Lípy. Od tohoto roku prožíval Divec osudy trčkovského panství se všemi útrapami a rebeliemi. Páni měnili majitele usedlostí podle vlastní zvůle, ba dokonce i jména poddaných. Pavla Hance Neumanna (ve vsi žilo několik přistěhovaných Němců) překřtili ve vrchnostenských análech na Pavla Honsnejmana.

V 17. století bylo v Divci několik typických selských gruntů.Pultarovský, Hrnčířovský, Andresovský a Duchanský. Pro zadluženost měnily později majitele a byly děleny podle rozhodnutí panské kanceláře, když nevolník nemohl plnit své povinnosti vůči pánovi. V době temna (1742) hospodář na Andresovském gruntu Matouš Sovák zběhl pro víru do Polska. Smiřičtí feudálové přikazovali diveckým poddaným, že musejí kupovat tam, kde oni určí. V obecní kronice je záznam, jak se v roce 1697 divečtí krčmáři Pultar a Provazník utkali s kupcem Kratochvílem ve Smiřicích proto, že mu vyhrožovali koupí soli jinde. Bylo proto proti nim použito násilí a páni s kupcem si přisadili. Jindy byl zase Jiří Konečný celý rok vězněn pro kacířský blud v panské šatlavě.

Po třicetileté válce (1651) zůstalo v obci pouze 49 obyvatel, z toho jen 4 katolíci a ty ještě přistěhovala vrchnost (mezi nimi rychtář a dva konšelé).

Po zrušení poddanství si počala obec vládnout sama a zvelebovala se. V roce 1885 byla dostavěna ve vsi silnice a přibylo chalup i obyvatel. Na přelomu století tu stálo už 43 stavení s 245 lidmi.

20. století: V roce 1906 byl v obci na ochranu před požáry založen Sbor dobrovolných hasičů, současně v tomto roce byla vystavěna hasičská zbrojnice (dosud stojící, opravy proběhly v roce 1936 a 2000) a zakoupena za Kč 2.200,- hasičská stříkačka. Sbor dobrovolných hasičů byl od svého založení nejenom nositelem společenského života v obci, ale svou prací nemalou měrou přispěl zejména k prevenci před požáry v obci. Svojí činnost vykonával zodpovědně jak podmínkách první republiky, fašistické i komunistické totality, tak i v současnosti.Aby se katastr zbavil přebytečné spodní vody, počali divečtí rolníci v roce 1909 pozemky odvodňovat.

Ještě v roce 1910 náboženské cítění obce neochabovalo. Při sčítání lidu se ke katolické církvi hlásilo 145 obyvatel a k evangelické víře 121. Mírné zvýšení popisných čísel nastalo v roce 1925, kdy bylo k Divci přičleněno 5 domků od Černilova. Téhož roku se ve vesnici poprvé rozzářilo elektrické světlo, občané upravovali náves, zpevňovali chodníky a vysazovali aleje. Ke stavbě se jim nabízela libřická opuka a po domácku se hnětli vepřovice, ale do vsi už pronikali i cihly.

V první světové válce narukovalo z Divce 47 záložníků, z nichž 6 zaplatilo válečné útrapy životy. V lese Dehetníku a pod Spáleným kopcem se tehdy skrývali ruští zajatci, uprchlí ze zajateckého tábora v Josefově. Do jejich zemljanek donášeli divečtí občané jídlo a zprávy a později přicházeli zajatci do stavení k besedám. Jeden Rus byl při útěku rakouskou stráží postřelen a domácí lidé jej léčili.

Převrat roku 1918 zastihl divecké přímo při posvícenské zábavě. Po několika letech po válečné konjunktury přišla však léta světové hospodářské krize. Protože stavaři (zedníci, tesaři) měli každý kus pole, nezaměstnanost let 1929 – 1934 je tolik nepostihla. Hůře na tom bylo několik bezzemků odkázaných jen na podporu.

V šesti letech nacistické okupace byli uvězněni Josef Novák pro hospodářský přestupek a Ladislav Horák pro pokus útěku přes hranice. Na nucenou práci do Říše bylo nakomandováno 6 mladých lidí. Obecní kronika chválí divecké, že se v době okupace nevyskytl ani jeden udavač a občané drželi při sobě.

Jednotné zemědělské družstvo (JZD) bylo založeno v roce 1952. Rok na to provedlo hospodářsko technickou úpravu půdy a svedlo skot do nově zbudované společné stáje. Po výstavbě nového areálu se družstvo zaměřilo zejména na chov prasat, ve kterém dosáhlo význačných úspěchů. Svojí technikou se družstvo významně podílelo na zvelebování obce.

 Od roku 1954 do roku 1965 obhospodařovalo družstvo také půdu v horských oblastech (30 – 70 ha) na Vrchlabsku. Získáním krkonošských luk sledovalo rozšíření krmivové základny. Protože výměra domácí půdy byla nízká, došlo ke sloučení s JZD Librantice. Také doma získává divecké družstvo půdní rezervy a našlo je v pastvinách u Nového Hradce Králové. Na špičkové práce jsou do Divce zváni sezónní dělníci z Moravy a Slovenska.

První pokusy o vystavení školy se datují do roku 1877. Tehdy však pro nevůli c.a.k. rakouskouherských úřadů nebyly dovedeny do zdárného konce. Jednání byla obnovena v roce 1906 a již v roce 1909 se začalo v nové jednotřídní škole vyučovat. Jinak o školní docházce jsou v místě záznamy už od roku 1788, kdy děti katolických rodičů chodily do školy v Libranticích a evangelíci obojího vyznání do škol v Černilově. V jedné třídě divecké školy se tehdy vyučovalo 60 až 70 žáků. V posledních letech jich však ubývalo, až byla škola v roce 1947 zavřena a děti dojíždějí do plně organizované školy v Černilově. Budova pak byla dále využívána jako místní knihovna, sídlo Místního národního výboru v Divci a po administrativním přičlenění k Černilovu v polovině 70tých let sloužila jako depozitář Okresního archívu v Hradci Králové. Po osamostatnění obce počátkem 90tých let rozhodlo obecní zastupitelstvo vzhledem k neutěšenému fyzickému stavu budovy, resp. k vysoké finanční nákladnosti její rekonstrukce, o jejím odstranění. Pozemky, na kterých školní budova stála, byly prodány k zastavění, z výnosu tohoto prodeje pak byla zahájena výstavba kanalizace a čistírny odpadních vod.

Vesnice si uchovala obecní znak, oslavující význam lidské práce: Kovář tluče perlíkem na kovadlinu a opodál leží kleště.

Novodobé dějiny obce se začaly psát po roce 1992, kdy obec po téměř 20letém administrativním sloučení s Černilovem znovu nabyla samostatnosti a začala se rozvíjet v souladu s přáním a za zodpovědnosti svých obyvatel.

Základním materiálem, vytyčujícím a určujícím potřeby obce, se stala urbanistická studie pořízená v roce 1994 a aktualizovaná v roce 1997. Tento dokument popsal stávající stav a stanovil směry rozvoje obce na 10-15 let. Na jeho základě obecní zastupitelstvo přistoupilo k realizaci souboru opatření, které obec úspěšně posunují mezi vyspělé obce okresu.

Z vlastních akcí nutno připomenout vytipování lokalit pro výstavbu cca 40 nových rodinných domků, vybudování oddílné splaškové kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod (10mil.Kč), vodovodního řadu včetně nového požárního zabezpečení obce(1,4 mil. Kč), trafostanice, autobusové čekárny stylově zapadající do okolní krajiny, dětského hřiště aj. Ve fázi projekčních prací je plynofikace obce a zasíťování lokalit určených pro novou výstavbu.

Obec je přihlášena k Programu obnovy venkova, s jehož pomocí uskutečňuje některé investice (výsadba nové zeleně, údržba veřejného osvětlení, opravy komunikací, výstavba chodníků aj.)

Počátkem roku 2002 obec vstoupila do sdružení obcí "Mikroregion Černilovsko". Cílem tohoto společenství bylo v době jeho vzniku připravit vstup v něm sdružených obcí do EU, resp. v dlouhodobém horizontu stanovit společný postup v otázkách, které svým významem přesahují možnosti jednotlivých účastníků sdružení.

Několik jazykových zvláštností:

pote dál – pojďte dál

dyš – když

itrnice – jitrnice

cák, kdák – copak

voblouk, vobraz, votrok – oblouk, obraz, otrok

ten pout – ta pouť

svarba – svatba

Hustý výskyt německých jmen má dvojí původ. Jednak v přemyslovské kolonizaci, jednak v germanizaci po Bíle hoře. Přes zčeštění lze v nich poznat cizí prvek.

Valta – Falte

Najman – Neuman

Maisner – Meisner

Andres – Andreas

Pultar – Pulter

Hejcman – Heissman

Název obce

Divec – z přídavného jména divý, divoký. Podle Palackého psala se vesnice také Zdivec roku 1500, a v minulém století i množné číslo Divce.